Toto Město Změnilo Vše

 Zdravím Vás z Indie

Doufám, že se máte dobře. Minulý týden jsem vám vyprávěl o našem dramatu s whisky a o tom, že Indie v dnešní době není tak hrozná. Pokud jste to zmeškali, můžete se dočíst zde. 

Dostali jsme se do města Vadodara v Gudžarátu – suchého státu, odkud nás vyzvedl náš kamarád, majitel dolu (můžete ho vidět v tomto videu, které jsem o jeho dole natočil)... a odvezl nás do slavného města řemeslníků s drahokamy Khambhat, což je neuvěřitelně historické a nadpozemské místo.

Khambhat... páni, tohle místo!

Na žádné turistické mapě to zrovna nebylo. Žádné jógové kavárny. Žádný výhled na hory. Ani pořádný hotel (bydleli jsme hned za městem na dálniční zastávce). Bohužel se pobřeží zanášelo a moře je 10 kilometrů daleko, ale stále mají přímořskou promenádu. Mnoho starobylých britských budov. A my jsme byli odvezeni na místo s epickou historií, které bylo zcela opuštěné. (viz níže).

Místo je jen horko, prach, úzké uličky... a historie, která sahá hluboko. Ve staré části města se stále nacházejí malé obchody, které vypadají sto let staré. V tomto městě máme několik dodavatelů, se kterými spolupracujeme mnoho let, ve dvou případech přes dvě generace. Pokud jste se někdy divili, proč má AW nejlepší hodnotu a sortiment drahokamů, toto místo je jedním z našich „obchodních tajemství“... jejda, další tajemství, o kterém vám povím.

Kdysi dávno tohle byl jeden z největších indických obchodních přístavů. Khambhatský záliv přivážel lodě z Arábie, Afriky, dokonce i z Říma. Koření, hedvábí, korálky, myšlenky – to vše se tímto městem pohybovalo dlouho předtím, než bylo vynalezeno slovo „globalizace“.

A kameny.

Khambhat se proslavil achátem, karneolem a jaspisem. Země zde tyto poklady vydává a rodiny je po generace tvarovaly ručně. Ne továrny. Dílny na nádvořích. Otcové učí syny. Nyní i dcery. Zvuk řezacích kotoučů, leštících bubnů, rytmus řemesel tiše předávaný po staletí. Nyní město dováží drahokamy z celé Indie, náš přítel, majitel dolu na drahokamy, sem vozí nákladní auta... přímo přes Indii z Džhárkhandu.

Je na tom něco velmi starodávného.

Procházíte se uličkami a vidíte na podlaze hrubé kameny v pytlích. Všude prach. Pak vidíte hotové kusy – koule, palmy, geody – zářící jako zachycené západy slunce. Transformace. Ze syrového na zušlechtěný. Ze země na objekt významu.

Ale pak nám náš dolař vyprávěl o místě s úžasnou historií. Tak výjimečné, že o něm natočili slavný film... možná jste to viděli. Na okraji města, blízko místa, kde by dříve bývala pláž... Ukázal nám opuštěné kriketové hřiště a pavilon.

Hřiště je zarostlé, ale pavilon stále stojí.

V roce 1721 hráli námořníci Východoindické společnosti tento sport poblíž Cambay (jak se tehdy Khambhat nazýval), sledovali ho místní obyvatelé a zaznamenali si ho v denících poručíka Clementa Downinga – tento moment u moře je často označován jako úplně první záblesk „gentlemanské hry“ v Indii.

Věříte tomu!! Našli jsme rodiště kriketu v Indii... legenda praví, že se tuto hru naučili místní. Byl o tom natočen film. Lagaan – epické drama nominované na Oscara o suchem zpustošené indické vesnici v roce 1893, kde farmáři vyzývají britské důstojníky k kriketovému zápasu, aby získali úlevu od represivních daní. Kriket si získal pozornost celého národa jako symbol odporu, jednoty a transformace.

Je to skvělý film! Pokud jste ho nikdy neviděli, vřele ho doporučuji.

A když tam stojíte – mezi dílnami na drahokamy a tím zapomenutým kriketovým pavilonem – si uvědomíte něco krásného.

V Khambhatu se kameny tvarují ručně a hry kdysi formovaly historii. Britové možná kriket přinesli, ale Indie si ho osvojila. Stejně jako se země vzdává surového achátu a místní ruce ho proměňují v něco zářivého.

To se snažíme dělat v Ancient Wisdom.

Najděte to surové. Uctěte příběh. Spolupracujte s lidmi, kteří nosí dovednosti v krvi. Pak pošlete něco smysluplného zpět do světa.

Od prašných hřišť po zářící koule – to vše je součástí stejné cesty.

A nějak se cítíme, jako bychom stále hráli svou roli v mnohem starší hře.

Mějte se dobře

Další zprávy příští týden..

David