Zvláštní noc v Kantonu… a vřelé přivítání v Káthmándú

Zdravím z Káthmándú,

Minulý týden jsem byl v čínském Yiwu. Tento týden v Nepálu. Pokud jste zmeškali novinky z Yiwu, můžete si je přečíst ZDE.

Můj newsletter má tento týden trochu jiný formát; je to varovný příběh...

Sandra a Bryant (kteří byli se mnou v Číně) jsou bezpečně zpět ve Velké Británii, zatímco já jsem odpoledne letěl s China Southern do Guangzhou s plánem přestoupit do Káthmándú. Jenže (opět)... můj další let byl zrušen a nahrazen brzkým ranním odletem následující den.

Žádný velký problém, pomyslel jsem si. Vzpomněl jsem si, že někde v letištním komplexu je docela pěkný pětihvězdičkový hotel. Kupodivu jsem ho na Trip.com nemohl najít. Expedia mi ale ukázala hotel jen osm minut chůze od terminálu. Fotografie pokojů mi připadaly povědomé. Dokonce jsem našel polohu na Google Maps. To musí být to místo...

Pak přišlo první varovné znamení: cena. Sleva sedmdesát pět procent. Asi 16 liber. Příliš dobré na to, aby to byla pravda? Téměř jistě. Zarezervoval jsem si to vůbec? Samozřejmě, že ano. Tak jsem se vydal, táhl jsem si kufr vlhkou guangzhouskou nocí a hledal tenhle luxusní hotel za výhodnou cenu na letišti. Jenže… žádný hotel tam nebyl.

Zkontroloval jsem to a znovu zkontroloval. Nic. Tak jsem šel k informační přepážce u vchodu na letiště, kde se nade mnou slitovala velmi ochotná mladá dáma. Zavolala do hotelu, promluvila si s nimi a řekla mi, abych tam vůbec nechodil – zřejmě potřebuji hotelový transfer. Dala mi technické vysvědčení a řekla, že dorazí za pár minut.

Čekal jsem u místa vyzvednutí.

A čekal.

Spousta vozidel přijížděla a odjížděla. Ne moje. Blížila se půlnoc, bylo horko, bylo lepkavě a já jsem začínal být trochu ve stresu. Tak jsem sám zavolal do hotelu a pokusil se mi v opravdu hrozné čínštině vysvětlit, že tam pořád stojím a začínám pochybovat o celém uspořádání. Dívka na druhém konci, klidná a trpělivá, mi řekla, že jsem na špatném místě vyzvednutí a že musím jet jinam.

Nakonec jsem vozidlo našel. Nebyla to, řekněme, nablýskaná hotelová limuzína.

Spíš starší dodávka s tvrdými lavicemi. Vpředu seděl shrbený muž v mikině a řidič měl takový ten mafiánský tetovaný výraz, který u unaveného cestovatele po půlnoci hned nevzbuzuje důvěru.

Guangzhou měl před lety vždycky nějakou pověst. Pamatuji si staré časy, kdy taxikáři seděli v ochranných klecích a hotely vám radily, abyste se v noci nepotulovali. Ty dny už určitě pryč, říkal jsem si. Přesto, když jsme odjížděli z letiště – a ne směrem, který je zobrazen na mé mapě Google – začal jsem přemýšlet.

„Možná osm minut autem,“ pomyslel jsem si.

Naklonil jsem se dopředu a pokusil se řidiče zeptat, jak dlouho to bude trvat. Odpověděl tím, že zvýšil hlasitost rádia na maximum.

Není to ideální.

O třicet minut později jsme stále jeli autem, tentokrát tou částí města, která vypadala jako zřetelně méně uhlazená, a já jsem si začal říkat, že moje rezervace levného hotelu možná nebyla takovým mistrovským tahem, jak jsem si představoval. Přepadení? Podvod? Obchod s orgány? Člověk se diví, kam se v tuhle noční hodinu poděla mysl.

Pak najednou přišla úleva.

Zastavili jsme před budovou, která vypadala přesně jako ta na fotkách z Expedie.

Vystoupil jsem, vyzvedl si zavazadla a vstoupil do jasně osvětlené haly s moderním dekorem a poněkud uměleckým nábytkem. Za pultem stálo v úhledné řadě pět mladých žen, všechny se usmívaly, hihňaly a jednaly s mimořádnou rychlostí, i když jsme se vzájemně trápily s angličtinou. Jedna mi podala zelený čaj v papírovém kelímku. Další mi naskenovala pas. Další mi vytiskla pokojovou kartu. Další zkontrolovala čas mého letu, aby se dala zařídit zpáteční dodávka.

Za chvíli jsem byl ve výtahu a na cestě nahoru.

Teď pokoj…

Velký. Světlý. Trochu surrealistický.

Nebyly tam žádné běžné vypínače, jen světla s pohybovým senzorem. Obrovská postel. Nadrozměrná lehátka. Podložka na jógu. V rohu sada závaží. Sprchový kout vypadal, že slouží i jako karaoke místnost. V tomto okamžiku jsem začal mít podezření, že jsem se neubytoval ve standardním letištním business hotelu.

A na zadní straně dveří visel poměrně alarmující policejní záznam, který přísně varoval před tajným natáčením, porušováním soukromí, skrytými kamerami, nemravným materiálem a různými souvisejícími tresty.

Haha, text obrázku si můžete vygooglit, je zvláštní a znepokojivý.

V jednu ráno, s blížícím se vstáváním v 5:30, tohle nebylo zrovna uklidňující čtení.

Přesto byl spánek potřeba.

Bohužel za oknem se ozývala dunivá hudba a po chvíli jsem si uvědomil, že mě zaživa sežírají komáři. Takže to nebyla zrovna klidná noc. Ale v 5:32 ráno zazvonil telefon u postele: čekal na mě autobus. Dole mi podali zabalenou snídani, naložili mě zpět do transportéru a odvezli na letiště.

A víte co? Svým zvláštním způsobem to nebylo tak hrozné.

Ano, evidentně mě nalákala zavádějící rezervace. Ale za asi 17 liber jsem dostal postel, dva přestupy, bizarní pokoj, nezapomenutelný příběh a snídani.

Tohle je Čína.

Odtud jsem odletěl brzkým letem China Southern do Káthmándú.

A jaký kontrast po příletu.

Hotel pro mě poslal auto, ale všechno se pohybovalo v úplně jiném rytmu. Ne brutálně efektivním, jako v Číně, ale jemnějším, teplejším, lidštějším. Pás na zavazadla se porouchal a zřejmě nebyl nikdo, kdo by ho opravil. V praxi méně efektivní. Ale nějak se zdálo, že nikdo nepanikaří. Řidič byl příjemný, hotelový personál byl skvělý – „Vítejte zpět, pane Davide“ – a během chvilky jsem pocítil něco, co v Nepálu cítím vždycky.

Úlevu. Teplo. Jakési něžné objetí.

Pak mě pan Padam, náš přepravní agent, hned druhý den pozval na svatbu své neteře, což mi krásně připomnělo, jak osobní a štědré mohou být obchodní vztahy tady.

Svatba se konala v nóbl části města v budově, která byla kopií Bílého domu. Byla úžasná. Většina dam měla na sobě červené oblečení a vypadala úžasně, ženichova strana měla všechny červené šály. Svatba je celodenní, začíná v 8:30 a končí pozdě. Zahrnuje sérii mini-obřadů a rituálů a nekonečné cateringové služby (a, co je osvěžující, žádný alkohol). Naštěstí kromě nejbližší rodiny hosté přicházejí a odcházejí, jak si přejí. Zůstali jsme pár hodin, užívali si setkání se všemi možnými lidmi a jídlo z obrovského bufetu, který se právě otevřel.

Pak nastal čas, kdy nás (Raul z Kuala Lumpur je tu se mnou) uvedli před šťastný pár. (Nevěstu trochu znám; pomáhá v přepravní agentuře.) Popřáli jsme jim vše nejlepší do budoucího života, vyfotili se, pak jsme jim předali naše červené obálky (zajímavé je, že ty musí jít nevěstě) a naše práce je hotová; můžeme odejít.

Takže po těch nepříjemných otřesech, zářivých světlech a podivných dobrodružstvích tranzitní Číny je opravdu skvělý pocit být zpět v Nepálu.

Další novinky příští týden.

Namaste 🙏

David